Byli slavní a jejich filmy dává televize stále dokola. Dnes už mají dětské herecké hvězdy většinou normální občanská povolání.Podívejme se a zavzpomínejme .......

 Sandra Nováková * 15.4.1982

V deseti letech měla první větší roli v seriálu Správná šestka, pak na sebe upozornila v seriálu Bylo nás pět. Má tři bratry, Adam (31) je taky herec. Jeden čas upadla v zapomnění, a tak odjela do Velké Británie a tam uklízela a myla nádobí. Diváci ji znají jako sestřičku Gábinu ze seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Pavlína Mourková - * 24.5.1965

Nezapomenutelná holčička z filmu Jak se točí rozmarýny, která se nechala kvůli roli opravdu ostříhat dohola a pak to pořádně obrečela. Přijali ji na konzervatoř a stala se herečkou. Má dva syny. Hrála v seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Lukáš Bech - * 27.11.1972

S Létajícím Čestmírem začal v první třídě, pak následoval seriál Rumburak. Měl pěkně našlápnuto, ale kvůli jeho charakteristickému chraplavému hlasu foniatr Lukášovi herectví nedoporučil. Pár let trávil v Holandsku, zahrál si v reklamách, dnes vyhledává vhodná prostředí, kde se bude točit. Je bezdětný a svobodný.Zestárl,přibral.....

Ivana Andrlová -*28.10.1960

Stala se profesionální herečkou a už málokdo pamatuje, že začínala v 15 letech s Jaromírem Hanzlíkem ve filmech Podnájemníci a Otec nebo bratr. Ztvárnila mnoho rolí, je vynikající dabérkou, se společností Háta brázdí republiku. Má dceru Míšu s kolegou Ivanem Vyskočilem (65).

Michal Dymek -*4.9.1962

Začínal ve filmu Páni kluci a zahrál si i v seriálu Tajemství proutěného košíku. Popularita mu vadila, hercem se proto stát nechtěl. Přesto studoval na konzervatoři - ale tanec se specializací na folklor. Na čas emigroval do Německa, vrátil se domů a dnes je manažerem českého zastoupení jedné německé firmy. Má dvě dcery.

Renata Mašková-* 7.4.1960

Proslavil ji film Přijela k nám pouť a seriál Dlouhá míle. Na konzervatoř ji sice bez problémů vzali, ale po škole se ukázalo, že jí herectví zřejmě není úplně souzené. Učila na lidové škole umění, pracovala jako manažerka a vedla Středisko volného času v Kunraticích. Má dva syny.Dnes pracuje jako hospodářka základní školy.

Daniel Šedivák - *18.4.1966

Upozornil na sebe ve filmu Jen si tak trochu písknout a v seriálu Třetí patro, hrál i ve Sněženkách a machrech. Rodiče chtěli, aby měl slušné řemeslo, tak se vyučil truhlářem. Působí jako herec a výtvarník v Černém divadle v Praze a pro radost si maluje obrazy a vyřezává loutky. Děti nemá.

Michaela Kudláčková -* 21.8.1968

Nejvíc zazářila v šesti letech v seriálu My všichni školou povinní a potom šla z role do role, až v patnácti přišlo prudké vystřízlivění. Dvakrát ji nevzali na konzervatoř, což byla pro Míšu opravdu rána. Má čtyři dcery se třemi muži, pracovala v kanceláři, dělala taxikářku, servírku, maluje obrázky.Věnuje se astrologii.

Ludvík Hradílek -* 11.7.1960

Zazářil jako Havranpírko ve filmové trilogii Osada havranů, na Veliké řece a Volání rodu, je bratr Marie a Martina Hradílkových, kteří hráli Zuzanku a Péťu v dnes již kultovním filmu Na samotě u lesa. Roli prý dostal proto, že při konkurzu hltal kuře přesně podle představ tvůrců. Měl na rychlé jídlo průpravu z domova, pochází z osmi sourozenců. V současné době pracuje jako fotograf.Je ženatý a má 3 děti.

Lucie Matoušková -*30.5.1973

Proslavil ji v 11 letech film Cizí holka. A málokdo tehdy díky příjmení po tátovi tušil, že křehká dívenka pochází ze slavné herecké rodiny. Její maminka Dana Hlaváčová hrála v Divadle E. F. Buriana a tetu Janu Hlaváčovou určitě netřeba představovat. Lucie je maminkou jediné dcery.

Antonín Kala - * 1972

Antonín Kala je známý svou rolí Oskara z filmu Létající Čestmír.V současnosti pracuje jako moderátor brněnského rádia krokodýl.

Boleslav Skalski - * 4.2.1966

        Syn divadelního a filmového režiséra Otakara Skalského a synovec filmového režiséra Štěpána Skalského.

Roku 1989 založil s kamarády z jezdeckého oddílu v Málkově na Berounsku westernový Ranč Málkov, který s manželkou dodnes provozuje, a roku 2006, kdy po čtrnácti letech ukončil činnost na Barranově, zde otevřeli i školu jízdy na koni

http://www.rancmalkov.cz/index.php?page=ranc

Martin Šotola,*3.5.1978 - dětský herec

           Hereckou kariéru ukončil již v 15 letech.

           Hrál v mnoha filmech: Jára Cimerman, ležící a spíci, Bota, jménem Melichar a v Troškových filmech Slunce, seno......, v seriálech: Záhada hlavolamu, Arabela, Nemocnice na kraji města, Zlá krev, Synové a dcery Jakuba skáře, Chobotničky ...  v televizní inscenaci Hledání v bílém obdélníku, pohádce O zatoulané princezně. Také několikrát daboval.

Magdaléna Bičíková,*17.11.1968 

           Magdalena Bičíková se narodila ve znamení Štíra. Od šesti let hrála v televizních pohádkách a pořadech pro děti, natočila dva filmy Pátek není svátek a V podstatě jsme normální.     Studovala žurnalistku a filmovou vědu. Psala filmové recenze (Lidové noviny, Cinema, Film a doba, Literární noviny), reportáže a rozhovory.            

Zabývá se propagací (filmy Kolja, Báječná léta pod psa, Pelíšky, Tmavomodrý svět, Výlet aj.), kromě filmů se věnuje projektům z oblasti divadla, módy, designu. Je mluvčí Letních shakespearovských slavností. Magdalena Bičíková má dceru Josefinu.

Viktor Král,*      

     Viktora Krále si můžeme pamatovat jen jako dětského herce.
      Hrál ve filmech: Muž přes palubu, Čarovné dědictví a v seriálech: Návštěvníci, Létající Čestmír, Třetí patro.

  V současné době se herectví již nevěnuje.

Roman Čada,*7.3.1962  

Prima brácha Prcek- Roman Čada (1962) pochází z Pardubic a do světa filmu jej uvedla režisérka Věra Plívová-Šimková rolí Janka v hudební komedii Přijela k nám pouť (1973

V současnosti podniká, je majitelem firmy VOTUM Smart Energy (zabývající se aplikací fotovoltaických systémů), jeho velkým koníčkem je karate, které dnes předává mladší generaci jako trenér a také cestování. Největším snem je plavba lodí kolem světa - ostatně svou první plachetnici začal stavět už ve svých 14ti letech a loni (2009) získal 11. místo ve Velikonoční regatě.

Roman Čada má z prvního svazku dospělou dceru, r. 1998 se oženil podruhé s psychložkou Lenkou, se kterou má syna (2001) a dceru (2004). Celá rodina bydlí v energeticky úsporném domě poblíž Prahy, který sám navrhnul a zrealizoval

Marie Horáková,* 28.12.1959

Vystudovala loutkoherectví,byla členkou hudební skupiny Zuby Nehty,v současnosti učí na vyšší odborné škole herectví.

Veronika Týblová,* 6.8.1970 

 Dětská herečka Veronika Týblová (38) zazářila jako supernova v roli zrzavé, pihovaté a trochu hubaté Mařenky v dnes již legendárním pohádkovém seriálu Václava Vorlíčka Arabela (1978). Bohužel však stejně rychle, jak její sláva vystoupala ke hvězdám, tak zase pohasla. Hlavně kvůli tomu, že si její tatínek, který byl novinářem, ale z politických důvodů musel pracovat jako dělník, si nepřál si, aby hrála komunistické děti.Vystudovala gymnázium a pedagogickou školu,nyní učí na základní škole ,je 2 x rozvedená a má 2 děti.

Pavel Mang,*7.6.1978

Od dětství se věnoval sportovní gymnastice, což jej spolu s fyziognomií předurčilo pro výběr filmařů na hlavní dětskou roli v seriálu Cirkus Humberto, který se natáčel dva roky (1986-1988). Účast na tak velkém projektu pochopitelně z Manga učinila hvězdu s velkou popularitou. Po skončení natáčení Cirkusu Humberto dostával pak další filmové či televizní role, mj. v Rážově filmu Třetí táta (1988), po boku Josefa Kemra se objevil i na prknech Národního divadla.   Před kamerou se Pavel Mang objevil naposledy v televizní inscenaci Pozor na Kozoroha (1994).  Stejně jako řada jiných dětských hvězd, tak i Pavel Mang však navzdory herecké praxi neuspěl u přijímacích zkoušek na konzervatvoř, kam nebyl přijat pro nedostatek talentu.    Ve stejné době o něj přestal být zájem jako o herce, protože z roztomilého dítěte se stal mladý muž.    Pavel Mang nakonec vystudoval obchodní akademii a dnes se živí prodejem elektroniky v centru Prahy.

 Milan Šimáček,*15.2.1973

Úspěšný debut mu přinesl další role malých hochů a to hlavně v televizi. Zpodobnil i malého Jana Nerudu v tv. filmu Malostránské povídky v režii Pavla Háši podle Nerudových próz. S Ž.Fuchsovou vytvořil ústřední dětskou dvojici Evy a Honzíka, prožívajících neuvěřitelná dobrodružství se dvěma malými chobotničkami, které si vymodelovali z podivné mořské hmoty ve čtyřdílném dětském fantastickém seriálu Oty Hofmana a Jindřich Poláka Chobotnice z II. patra, z něhož se sestříhaly dva filmy pro kina: Chobornice z II. patra a Veselé veliknoce přejí chobornice.

Pro" nedostatek talentu" nebyl přijat na konzervatoř, vyučil se automechanikem a do nástuipu na vojenskou službu pracoval u Dopravního podniku Praha. Po návratu do civilu vedl s matkou devět let obchod s potravinami a teď spravuje počítačové sítě u soukromé firmy.Je ženatý ,má 4 děti.

Michaela Kudláčková,* 21.8.1968

Barča ze seriálu My všichni školou povinní, v civilu kartářka a redaktorka serveru žena-in.cz.

Ve dvaceti letech se vdala a porodila holčičku a zanedlouho druhou. Jenže manželství nevydrželo, vdala se po druhé, kde opět měla další dcerku a opět skončilo. Časem čekala další holčičku, tak svůj život věnovala svým čtyř dcerám – Pavlínce, Michaele, Alici a Johance. Prošla hodně profesemi jako administrativní pracovnice, sociální pracovnice, taxikářka, barmanka, mediální poradce v reklamě, jako novinářka, kde mohla zároveň uplatňovat své koníčky, a to psaní a „čarodějnictví“ jak říká.

 Michal Dymek,* 4.9.1962

 Jako žáka sportovní základní školy ho objevil asistent režie Zdeněk Zelenka pro hlavní roli sympatického uličníka Tomáše v dětském filmu Věry Plívové-Šimkové Páni kluci. Následovaly další úlohy v televizi: Posel dobrých zpráv, Kam uhnout očima, Zůstanu s tebou, Tajemství proutěného košíku a ve filmu, kde slavil úspěch úlohou  náčelníka klukovské party z dětského domova Přemka v snímku Indiáni z Větrova. Menší postavy vytvořil ještě ve filmech: Leť ptáčku leť, Krakonoš a lyžníci. Pro své pohybové schopnosti  vystudoval lidový tanec na Státní konzervatoři v Praze a nastoupil do Státního souboru písní a tanců .
        Roku 1988 s manželkou emigroval do SRN, kde se po peripetiích  vypracoval na šéfa pobočky exportního oddělení mezinárodní firmy obchodující s elektrosoučástkami.

Žaneta Fuchsová,*31.3.1972

Žanetu Fuchsovou znají všichni jako temperamentní dětskou hvězdičku z filmů Lucie, postrach ulice, Chobotnice z druhého patra a mnoha dalších. Vedle života plného kamer, líčidel a světel si ale prožila také životní zklamání, ze kterého se dodnes nemůže vzpamatovat, jak píše Simona Oktábcová ve své knize »Dětství před kamerou«.Dnes je Žaneta Fuchsová pomocnou režisérkou v »nekonečném« seriálu Ulice. „Práce před kamerou i za kamerou je zkrátka droga. Jsem ráda, že se mohu podílet na televizní výrobě. Ten adrenalin a radost z natáčení se totiž nedá zapomenout ani po letech,“ uzavírá své vyprávění v knize Fuchsová

Michal Koblic,*1951 - lékař a dětský herec

           Pro film ho objevil režisér Karel Kachyňa, v jehož dětském filmovém dramatu Práče (1960) vytvořil fitulní roli českého chlapce Františka Bureše, který se po osvobození z koncentračního tábora dostane k čs.armádnímu sboru, kde je přidělen jako vojín-elév k frontové prádelně.
           Obdobnými postavami malých kurážných hrdinů obohatil filmy Lidé jako ty, Osení, Králíci ve vysoké trávě, Oranžový měsíc a Neklidnou hladinou.
           Roku 1969 emigroval do Velké Británie, kde vystudoval medicinu na University College of London a nyní působí jako kardiolog v Campbell River,v kanadské provincii Britská Kolumbie.

 
             A teď to nejlepší,ale nejsmutnější nakonec !!!!!!!

                               Tomáš Holý, *17.3.1968 - 8.3.1990                                                

           Tomášův strýc byl rekvizitářem Barandovských filmových ateliérů, a právě díky němu dostal sedmiletý Tomáš svou první roli před kamerou ve filmu Marečku, podejte mi pero! Režisér Oldřich Lipský totiž hledal pro svoji komedii malého kluka a Tomášův strýc nabídl svého synovce. Hned na konkurzu chlapec svou bezprostředností a přirozeným talentem zaujal. Ačkoliv se v komedii jen mihl v roli žáčka, který přinese do jiné třídy oběžník a při tom cucá bonbon, znamenalo to pro něho první úspěch a brzy se zúčastnil dalšího konkurzu. Tentokrát dostal vedlejší roli Vendelína v dětském hudebním filmu "Ať žijí duchové".
A pak přišla hlavní role, nezapomenutelný Vašek v komedii Marie Poledňákové "Jak vytrhnout velrybě stoličku".Postava nezbedného syna baletky a horolezce, který najde svého otce a pak se snaží udobřit rodiče.
"Když byl film uvedený na filmovém festivalu v Monte Carlu, všichni mi říkali, že Tomáš Holý je největší dětská herecká hvězda od dob okaté Američanky Shirley Temple," vzpomíná režisérka Poledňáková.
Stejně úspěšné bylo i volné pokračování s názvem "Jak dostat tatínka do polepšovny".
Oba filmy patří k často reprízovaným. Viděli jej diváci ve třiatřiceti zemích.
Marie Poledňáková si velmi dobře pamatuje, když z asi sto čtyřiceti kluků vybírala toho, kdo by Vaška hrál.
"V nejužším kole jich zůstalo osm. Tomáš byl nejmenší, moc nemluvil, spíš pozoroval větší kluky. Nebyl nijak výrazný. Potom při odchodu udělal zvláštní gesto jako pozdrav.V tu chvíli byl nepřekonatelný. Věděla jsem, že je to on."

Tomáš Holý se pak stal asi nejčastěji obsahovaným dětským hercem u nás. Každý rok točil dva až tři filmy. Na přelomu 70. a 80. let byl rozpustilý kluk s dolíčky ve tvářích největší dětskou hereckou hvězdou českého filmu. S tím byla spojena velká popularita.
Viděli jsme ho také ve snímku Setkání v červenci, kde exceloval po boku Daniely Kolářové a Oldřicha Kaisera nebo ve filmu Útěky domů.

Tomáš si získal i filmového režiséra Václava Gajera, který ho obsadil do svého triptychu Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Režisér o něm tehdy řekl:"Stačilo, když se usmál, a člověk měl hned lepší náladu. Poslední roli dostal Tomáš Holý ve čtrnácti letech v německém seriálu Připoutejte se, letíme nad Atlantidou.
I když přirozenost samozřejmost, s nimiž se tenhle talentovaný kluk pohyboval před kamerou, by mu mohl závidět i leckterý dospělý herec, Tomáš studovat herectví nechtěl, ani popularitu nijak neprožíval. Toužil se stát právníkem jako jeho otec. Po maturitě na gymnáziu opravdu začal práva studovat.
V jednom rozhovoru tehdy řekl:"Všichni si mysleli, že půjdu studovat herectví na DAMU, a já jsem jim vždycky oponoval. Chtěl jsem si stát za svým slovem. A hlavně by se mohlo stát, že bych jako dospělý nebyl úspěšný herec, což musí být k zbláznění."
Cestou na chalupu 8. března 1990 bohužel tragicky zahynul při autonehodě v Kytlici. Za pár dní by mu bylo dvaadvacet.

Tuto zatáčku Tomáš Holý nezvládl a narazil do stromu. U jeho pomníčku se dodnes objevují čerstvé květiny a svíčky

Možná o Tomášovi nevíte,
* měl řadu přezdívek, např.: Ušaté torpédo, Velryba, Herec, Holas, Holouš, Božskej.
* chtěl být řidičem tiráku, pilotem, veterinářem, nakonec zvítězila práva
* v neznámém prostředí byl spíš stydlivý, ale v okruhu blízkých s ním podle spolužáků
byla velká legrace
* miloval koně
* měl rád knihu Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky a všechny knížky Oty Pavla
* jeho láskou byla zpěvačka Lucie Bílá

Řekla o Tomášovi:

JANA PREISSOVÁ: "Bylo moc hezké, že Marie Poledňáková scénář filmů Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny psala pro nás s Františkem Němcem. A když se vybíral představitel Vaška, Marie nám řekla: "Vy budete jeho rodiče, vyberte si dítě." Z množství roztomilých chlapečků jsme jednohlasně spolu s Marií řekli: "Ten". Tomáš Holý byl úžasné dítě s neobyčejnou empatií ve vztahu k nám. Okamžitě jsme na sebe slyšeli. Byl k oběma naprosto bezprostřední a přirozený. Moc rádi na natáčení vzpomínáme. Všichni se bavili. Marie nechávala Tomáška mluvit jeho jazykem, jak by to opravdu řekl on, takže se neobjevila žádná pseudodětština, které se bohužel někteří autoři scénářů dopouštějí. Jeho hlášky byly skutečně jeho a fungují dodneška." 

Nejznámější filmy Tomáše Holého:

Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977)

Herečka Jana Preissová (59) milovala nejen filmového Vašíka, ale i jedinečného Tomáše. V průběhu natáčení se o něho starala, a když mu přinesla model francouzského hasičského auta, získala si ho. Tomáš kromě přírody a zvířátek miloval auta. Sbíral hlavně angličáky. Doma jich měl něco přes stovku. Na place byl nepřekonatelný. Nikdy neznal dopředu text, aby působil přirozeně, takže se štáb nemohl dočkat jeho roztomilých přebreptů. Marie Poledňáková už před časem vzpomínala, že měl třeba říct, že je někdo ženatý, zmotal to na vdaný a opravil na ženatá. Ani se nechce věřit, že takový talent režisérka na konkurzu málem nevybrala. Sice se dostal do užšího výběru ze sto čtyřiceti dětí, ale působil nenápadně až zakřiknutě. Když ale udělal neobvyklé gesto na pozdrav, bylo rozhodnuto...

Jak dostat tatínka do polepšovny (1978)

Z pokracování "Velryby" byl Tomáš nadšený. Hlavně proto, že se při natáčení opět setkal s hercem Františkem Němcem (63). Obdivoval ho, považoval za správňáckého kamaráda. Co na tom, že byl o pár let starší. Když pro Holého produkce poslala vůz, aby ho odvezl na natáčení, vynutil si, že musí sedět s ním. Jinak se rozbrečel. Není divu, že bylo pro Tomáše nemyslitelné, aby se na Němce tvářil naštvaně. Jeho role to ale vyžadovala, tak Marii Poledňákové nezbylo nic jiného, než přistoupit k malé lsti. Řekla mu, že je František kamarád jen na oko, ale jinak je hroznej podrazák. Tomáš se rozzlobil, že to není pravda a nafoukl se. Režisérka nelenila a naštvaného Tomáše natočila... "Byl bystrý, vnímavý a inteligentní, čímž si nás všechny získal," zakončuje Němec.

Pod jezevčí skálou (1978)

Získat si samotářského dědu z hájenky, který nemá rád zhýčkané padavky, nebyl pro malého Vénu problém. Stejně tak učaroval filmovému představiteli dědy, Gustávu Valachovi (+81). Když se ho po natáčení všichni ptali, jak by měl vypadat správný klučičí rošták, bez váhání vyhrkl: "Přece jako Tomáš Holý!" V té době točil svůj šestý film a byl velmi populární. Konečně se mu spolužáci přestali posmívat: Ušaté torpédo.

Setkání v červenci (1978)

Bezprostřední dítě. Hrál tak přirozeně, protože svou roli pokaždé prožíval jako vlastní příběh. Setkání v červenci byl Tomášův třetí film během jediného roku! Místo, aby doma lepil modýlky, chytal ryby nebo jen tak lítal venku s klukama, šel z jednoho natáčení do druhého. Sice říkal, že je fajn občas se ze školy "ulejt", prázdniny ale neznal. Svět dospělých ho pohlcoval a okrádal o dětství.

Na pytlácké stezce (1979)

Moře v Bulharsku rozhodně není pro desetiletého kluka tak dobrodružné a lákavé jako čekaná s dědou v lese. A tak se Vénovi v hlavě zrodí plán -uteče za dědou na Šumavu... Tomáš Holý se při natáčení v šumavských lesích vyblbnul. Miloval přírodu a snil o tom, jak si jednou koupí vlastního koníka. "Byl to úžasný kluk. Stačilo, aby se usmál a člověk měl hned lepší náladu," zavzpomínal před časem na Tomáše režisér filmového triptychu Václav Gajer (+74).

Za trnkovým keřem (1980)

Stejný kouzelný úsměv, jen ta roztomilost už se z jeho tváře pomalu vytrácela. Bylo mu dvanáct a začal si uvědomovat, že za žádnou cenu nechce být hercem. Filmování mu připadalo náročné a jednotvárné. Když se ho děti při jednom z mnoha setkání ptaly, jestli by chtěl být raději doktorem, odpověděl: "Jen veterinářem, protože lidi brzo zapomenou, když jim někdo pomůže, zatímco zvířata ne.

Vzpomínáme: Tomáš Holý a jeho tragická smrt!

„Chci prožít život se vším všudy, což se s hraním neslučuje. Natáčení je stereotypní. Raději budu právníkem, protože rozhodovat mezi dobrem a zlem bude potřeba ještě dlouho,“ prohlásil jednou.

Dětská filmová hvězda Tomáš Holý (+1990) dostal od sudiček do vínku obrovský herecký talent, snoubící se s jeho dětskou bezprostředností. Během čtyř let, kdy se naplno věnoval natáčení, se ztřeštěný kluk s odstávajícíma ušima stal miláčkem televizních diváků. Ti v skrytu duše toužili, aby z jejich dětí vyrostli právě takoví rozumbradové jako byl neodolatelně rozkošný Tomáš. „Když jsem začínal, bylo mi sedm let a natáčení se mi moc líbilo. Bavilo mě a chtěl jsem hrát, protože při tom byla spousta legrace. Taky jsem se mohl ulejt ze školy a provádět různé blbosti,“ řekl.    Do světa filmu ho jako sedmiletého uvedl jeho strýc, který pracoval jako rekvizitář na Barrandově. Oldřich Lipský tehdy potřeboval malého kluka pro epizodní roličku do svého filmu Marečku, podejte mi pero! (1976) a on byl zrovna po ruce. Zahrál si žáčka, který podá roztržitému profesorovi, zkoumajícímu, zda je přítomen draslík, ocucanou hašlerku namísto oběžníku ředitele školy. Svou první miniroli dokázal sehrát tak neodolatelně, že byl přizván i na konkurz, kde se hledal představitel malého Vaška do filmu Marie Poledňákové, Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977).   Ta vzpomíná: „Vybírala jsem téměř z dvou stovek dětí. Nakonec jich prošlo asi osm. On byl z nich nejmenší a skoro nemluvil. Vůbec se mi nelíbil, protože byl takový obtloustlý s kulatou tváří a dlouhými vlasy. Byl na konci mého seznamu. Vše se změnilo při odchodu, když na mě udělal takové zvláštní gesto na pozdrav. V tu chvíli byl nepřekonatelný a já věděla, že ho budou lidi milovat.“ Poledňáková vsadila na jeho bezprostřednost a udělala dobře. Stvořila kultovní dětskou hvězdu, kterou už sotva kdy někdo překoná. Na festivalu v Monte Carlu o Holém dokonce prohlásili, že je to největší dětská hvězda od dob Shirley Temple.   Cenu slávy si začal uvědomovat hned po uvedení Velryby, kdy mu před domem začaly postávat děti s památníčky a poštou mu denně přicházely stovky dopisů a hraček od jeho fanoušků.  Svojí slávu ještě přiživil natočením dalších úspěšných filmů, např. Jak dostat tatínka do polepšovny (1978), Pod jezevčí skálou (1978), Na pytlácké stezce (1979) nebo Za trnkovým keřem (1980). V té době mu už došlo, že ho hraní nebaví, a že se herectví věnovat nebude.   „Celé dětství jsem strávil mezi dospělými a já si přitom toužil hrát s ostatníma klukama. Zatímco oni měli prázdniny, já se musel pořád učit nějakou roli. Byla to hrozná votrava, navíc jsem musel těžce dohánět školu,“ tvrdil.  „Všichni mi předhazovali, že určitě půjdu na DAMU a stanu se uznávaným hercem. Já jim oponoval, že můžu být klidně neúspěšný herec, což musí být po vší tý slávě k zbláznění, a že raději půjdu studovat něco smysluplnějšího. Nikdo mi nevěřil,“ řekl v jednom z rozhovorů. Po natočení Prázdnin pro psa (1980) pověsil herectví definitivně na hřebíček a začal se připravovat na přijetí na gymnázium. „S hraním jsem už skončil. Nechci jej jako celoživotní povolání. Za svým rozhodnutím si stojím.“  Možná sám podvědomě cítil, že by jako dospělý herec neměl divákům co nabídnout. Ze své uličnické roztomilosti totiž rychle vyrostl. Když se po ukončení herecké kariéry jednou objevil v silvestrovské scénce, lidé si šuškali, že už to dávno není ten rozkošný chlapeček, kterého si zamilovali. Když dokončil gymnázium, přihlásil se na práva. Chtěl se stát právníkem, jako jeho otec. Z jeho spolužáků jsou již dávno soudci a advokáti, ale na svého dávného přítele nepřestávají vzpomínat.   Jeden z nich vzpomíná: „O svých zážitcích z filmování odmítal úplně mluvit. Byl dost stydlivý, ale jakmile ho člověk poznal, byla s ním děsná sranda. Nechtěl, aby ho lidé poznávali, a tak si nechal přišít ty odstávající uši. Stejně mu to moc nepomohlo. Když jsme ho chtěli ze srandy pořádně naštvat, zařvali jsme na celou hospodu, kde jsme často sedávali, že tu je Tomáš Holý. Půlka hospody se za ním otáčela a on se vždycky málem propadnul do země.“ Jeho největší a poslední láskou byla tehdy začínající zpěvačka Lucie Bílá. Tomáše hltala s každým jeho filmem už jako malá holka, a když jí na něj dal kamarád telefon, neváhala, zavolala mu a oznámila, že s ním chce chodit. Zrodila se láska dvou úplně odlišných lidí. On byl tichý přemýšlivý a ona jak utržená ze řetězu.   „Našli jsme si spolu bydlení v zchátralém bytě v asanačním pásmu, dole byla hospoda. Bylo to takové krásně bláznivé. Tomáš byl veselý, krásně živočišný a čistý člověk, ale asi bychom spolu nezůstali,“ uvažuje po letech zpěvačka.  „Nakonec nás rozdělila smrt. Vrátila jsem se tenkrát z turné a bytný se mě ptal, co to ten Tomáš zase udělal. Nechápala jsem, než mi ukázal noviny, kde psali, že Tomáš zemřel při autonehodě. Vůbec jsem tomu nemohla věřit, myslela jsem, že je to jen další z jeho vtipů.“

„Chci prožít život se vším všudy, což se s hraním neslučuje. Natáčení je stereotypní. Raději budu právníkem, protože rozhodovat mezi dobrem a zlem bude potřeba ještě dlouho,“ prohlásil jednou.